Spojí-li se kresba s textem, vznikne vztah. A jako každý vztah, i tento seproměňuje. Jednou má navrch text, jindy kresba. Každou proměnu doprovázíkladení otázek. Otázky se množí, vyplývají ze situací, které ale samy zároveňtvoří, přetvářejí a rozvíjejí. Někdy se otázky mýlí, pak se škrtá a opravuje,rozlučuje a znovu spojuje. Syntax se po operacích hojí, přiznává a zachovávávšak jizvy. Stejně tak kresby.Autorská kniha Adély Součkové (1985) je výběrovým atlasem takových vztahů.Malou, chronologicky zpřeházenou encyklopedií drobných pozorností apostřehů. Autorka tu zpřítomňuje především motivaci k tomu ptát se. Prostřednictvím textu a kresby aranžuje meziprostor rozporných situací, kterývnímatele iniciuje. Malé, sotva slyšitelné signály rezonují vedle osudovězasazených gest. Pohlazení vedle bolestivých ran. Kontrasty umístěné vedlesebe a přes sebe. Tak jak přicházejí a odcházejí.