Rozhovor se Zdeňkem Kratochvílem

Začínal krátce po revoluci s jedním nákladním automobilem, dnes řídí jednu z významných dopravních společností v Česku. Zdeněk Kratochvíl za více než třicet let v podnikání zažil období růstu, krizí i zásadních změn v dopravě. Jak se podle něj bude doprava měnit v době elektromobility, digitalizace a umělé inteligence? Co považuje za největší podnikatelskou výzvu a jakou odpovědnost má úspěšný podnikatel vůči společnosti? A najde si člověk s tak nabitým programem čas na sport, kulturu nebo dobrou knihu?

 

Videopozdrav Zdeňka Kratochvíla našim čtenářům

 

 

Jak jste se na začátku 90. let dostal k podnikání v dopravě? 

Auta a motorismus byla mým koníčkem snad od narození. Autoškolu pro nákladní vozidla jsem absolvoval hned po maturitě. Řídil jsem i náklaďák, což byla průprava pro profesi „učitel autoškoly“. V autoškole jsme museli mít zkoušky na každý předmět, který jsme vyučovali, včetně pedagogického minima, což se mi v životě docela hodilo. Po osmi letech učitelského povolání jsem pracoval osm let jako vedoucí závadových doprav do ledna 1990. Ve 40 letech jsem tedy začal podnikat v dopravě.

 

Váš první nákladní automobil jste si pořídil za peníze z prodeje osobního auta. Byla to odvaha, nebo spíš mladická nerozvážnost? 

Asi obojí, ale bylo to hlavně splnění mého velkého snu. Před revolucí bylo slovo „podnikat“ mimo zákon. Snil jsem o tom, že bych měl svůj náklaďák a dělal dopravu za účelem zisku, nikoli pro plnění socialistických závazků angažovaných nadřízených.

 

Co bylo v začátcích podnikání nejtěžší? 

V době přerodu socialismu do normálního žití bylo věcí nejtěžších pro podnikatele mnoho. V závodech, kterým jste nabízel dopravu za výhodnějších podmínek než státní dopravce, seděli soudruzi, kteří se soukromému podnikání houževnatě bránili. Když už jsem sehnal práci, tak jsem čekal na zaplacení faktury mnohdy i několik měsíců kvůli druhotné platební neschopnosti podniků. Ale nedal jsem se. Dostal jsem půjčku od banky, za kterou se mi zaručili rodiče jediným svým majetkem – chatou a rodiče mé ženy rodinným domem. To byl závazek, kdy jsem si neúspěch nemohl dovolit.

 

V roce 1994 jste vstoupil do tehdejšího ČSAD Jihlava. Co jste v této firmě tehdy viděl a proč jste se rozhodl ji převzít? 

V roce 1994 jsem již provozoval dopravu na dobré okresní úrovni, o čemž se zřejmě v Jihlavě vědělo. Měl jsem také akcie z kupónové privatizace v ČSAD Jihlava. Na valné hromadě ČSAD Jihlava jsem několikrát vystoupil v diskusi o hospodaření a nastavených pravidlech této společnosti. DIKové-akcionáři mne pak zvolili do představenstva společnosti. Představenstvo mne následně zvolilo předsedou, abych předvedl to, co jsem přednášel v diskusi na valné hromadě. Mzdu jsem měl stanovenou jako podíl ze zisku. Při mém vstupu do podniku byl zisk za předchozí rok minus 7 milionů. A hned první rok se díky restrukturalizaci řízení, pracovních postupů a činností dosáhlo 15 milionového zisku. Vydělané peníze jsem používal na výkup akcií. Po necelých 20 letech jsem se stal jediným akcionářem.

 

Za více než třicet let jste z malé firmy vybudoval velkou dopravní skupinu. Co považujete za svůj největší podnikatelský úspěch? 

Při podnikání musíte mít vizi. Musíte nastavit pravidla pro prosperitu podnikání, ale současně i zaměstnanců. Znovu opakuji prosperitu, nikoliv jistotu. Za největší úspěch tedy považuji profesionální vyspělost a loajalitu našich zaměstnanců. Dnes ICOM transport není pouze o nákladní či osobní dopravě. Činností, které ale souvisí s dopravou, provozujeme hodně. Například čerpací stanice, autorizované servisy MB pro autobusy, nákladní, osobní i dodávková vozidla, logistická centra, autobusová nádraží atd.

 

Zažil jste během své kariéry chvíli, kdy jste si říkal, že už je toho příliš a že se něco nemusí podařit? 

Neúspěchů a nezdarů bylo samozřejmě mnoho. O to větší radost je z úspěchů. 😊

 

Co Vás dnes v podnikání nejvíce motivuje? Jsou to ještě stále nové výzvy, nebo už spíš potřeba předat firmu další generaci? 

Postupně jsem předával zodpovědnost na další generaci. Kompletní zodpovědnost za majetek a řízení společnosti proběhlo již v roce 2018. Pokud chceme, aby „budoucí generace“ úspěšně převzala firmu, pak musí postupně přebírat i zodpovědnost. Procesu se samozřejmě účastním dodnes a můžu říct s respektem.

Za svůj největší úspěch považuji, že se obě moje dcery okamžitě po vystudování chtěly vrhnout do víru podnikání v dopravě. Ve společnosti ICOM transport prošly poctivě všemi činnostmi všech oddělení tak, aby byly vždy v „obraze“ v diskusích s kolegy o provozních a ekonomických aktivitách společnosti a uměly zcela pragmaticky rozhodovat. To bez důkladných profesních a provozních znalostí nelze.

A co mne nyní nejvíc motivuje? Pomáhat dcerám ve snaze být vždy o krok před konkurencí. Kontrolním ukazatelem jsou hospodářské výsledky a s tím spojená spokojenost zaměstnanců a samozřejmě zákazníků.

 

Dopravu označujete za páteř ekonomiky.

„Páteř je funkční, pokud jsou funkční i svaly propojené s páteří“, tj. jednotlivé obory průmyslu apod.

„Bez dopravy by se zastavila ekonomika. Židle, na které sedíte je hotový výrobek. Než vznikla, každá jeho část byla mnohokrát na korbě náklaďáku.“

 

Co dnes podle Vás české dopravě nejvíce chybí? 

Za jednu z největších chyb hospodaření ČR považuji přezaměstnanost. Nemám na mysli pouze neúměrné množství úředníků, mnohdy bez zodpovědnosti, zato s vyššími platy, než mají zaměstnanci v podnikatelské sféře, kteří však k dosažení svých mezd musí odevzdat ziskové výkony. A to je zřejmě důvod, proč nadměrný počet studentů studuje humanitní a společenské vědy. Společnost však potřebuje od školství především studenty, kteří studují technické a aplikované vědy. Pak by bylo sestavování státního rozpočtu jistě snazší.

 

Jak se podle Vás doprava změní v příštích deseti až patnácti letech? 

Nejsem prognostik. Určitě se musíme posunout ve využívání el. vozidel, a to z důvodu bezpečnosti. Mílovými kroky do dopravy zasahuje AI. Doufám ve výraznější pokrok autonomních nákladních vozidel i autobusů. V USA jsou již například taxi autonomní. Bez řidiče vás zaveze, kam mu řeknete i v hustém silničním provozu.

 

Jak velkou změnu může do dopravy přinést umělá inteligence?

AI bude jistě velkým pomocníkem. A to nejenom ve vyspělosti vozidel, ale i v logistice, jejíž je doprava nedílnou součástí. Záběr AI je již také velký v jednotlivých činnostech organizační struktury dopravních společností. AI + logické myšlení lidí = úspěch.

 

Ve firmě pracujete s velkým množstvím dat. Může podle Vás technologie někdy nahradit zkušenost člověka? 

Z každého našeho vozidla dostáváme denně velké množství dat. A to ať o chování řidiče za volantem, technickém stavu vozidla, podmínkách provozu atd. Bez těchto dat ani zkušený člověk nemůže být úspěšný. Zkušenosti však mohou sloužit k vyhodnocení dat, která jsou v té které části procesu prioritní. To znamená rozlišení, která data a v jakém okamžiku nahrazují vztyčený prst, a kterým se můžeme pak věnovat při následných rozborech.

 

ICOM zaměstnává velké množství lidí. Co podle Vás znamená odpovědnost úspěšného podnikatele vůči jeho zaměstnancům a společnosti? 

Snažíme se, aby se profese každého zaměstnance stala jeho koníčkem. Ať přístupem k práci, tak i vybavením, ale i pracovním prostředím. Pořizujeme nejmodernější vozidla a hlavě respektujeme morální stárnutí vozidel, o čemž svědčí cca 3 roky průměrný věk našich vozidel.

Úředníci musí mít moderní nejenom HW a SW, ale i pracovní prostředí. Vedoucí pracovník je vedoucím především proto, aby svým podřízeným pomáhal, nikoliv pouze nařizoval.

 

Měl by úspěšný podnikatel část svého úspěchu vracet společnosti? A pokud ano, jakou formou? 

Podnikatel musí být vizionář. Cílem podnikání není uspokojování vlastního blahobytu. Podniká se pro splnění vizí, snaha být ve svém oboru podnikání nejlepší. Je to i snaha zanechat tradici svým pokračovatelům.

 

ICOM dlouhodobě podporuje sport, zejména hokejovou Duklu Jihlava. Proč jste se rozhodl podporovat právě hokej? 

Na Vysočině bývaly rybníky pokryté ledem minimálně tři měsíce. Hokej jsme hráli všichni. O přestávkách ve škole jsme domlouvali, kdo s kým a proti komu a na kterém rybníku. 😊

Hokejová DUKLA byla a je v Jihlavě velký pojem. Jihlava zase není tak velká, abychom se navzájem neznali. S Holíkem, Neveselým, Augustou, Hrbatým, Ščerbanem atd.  jsme například hrávali tenis, či poseděli v klubu apod. Dukla v okamžiku kdy přestala být armádním klubem, potřebovala sponzory. Pro mne to byla a je srdeční záležitost.

 

Jakou budoucnost byste Dukle Jihlava přál? Co by podle Vás měl sportovní klub znamenat pro svůj region? 

Dukle přeji ještě mnoho titulů v extralize. Přeji dětem, aby se s Duklou naučili bruslit, hrát hokej a soutěžit. Aktivitou se vyhnou takzvanému „vyhoření“.

 

Podnikání Vám zabírá velkou část života. Dokážete dnes vůbec úplně vypnout? 

Dokážu, ale pouze při jiné aktivitě, jako je například lyžování, nebo cyklistika. Vypnutí, pokud to chápu jako nicnedělání je opravdu na zbláznění. Vzhledem k mému věku to asi ani není zdravé, pokud nechci skončit v Alzheimercentru.

 

A co knihy? Najdete si čas na čtení? Máte nějakou knihu, ke které se rád vracíte? 

Nebyl jsem nikdy velký čtenář. Asi díky povinné školní četbě. Jiráska jsem přečetl do cca třicáté šesté stránky. A pořád to bylo o jednom velkém stromě a jeho koruně na samotě. Samozřejmě to zlehčuji. Rád si přečtu něco spíše s pragmatickým zaměřením, ale detektivkou nepohrdnu.

 

Kdybyste se mohl vrátit na začátek 90. let a měl dnešní zkušenosti, udělal byste něco jinak? 

Docela určitě. Za „totáče“ mne na Západ, do kulturního zahraničí nepustili. A z našich médií jsem neměl možnost získat náhled o podnikání. Prvních deset let podnikání byla obrovská dřina. Dovolená, či volná sobota a neděle, to byl obrovský přepych.

 

Udělal jste za svou podnikatelskou kariéru chybu, která Vás nakonec posunula dál? 

Jistě mi dáte za pravdu, že úspěch přichází po neustálém napravování a odstraňování chyb a chybných postupů. V každém sebelepším postupu nacházíte neustále místo pro vylepšení. A vývoj okolního světa vám nové chyby (náměty pro zlepšení) neustále podsouvá.

 

Jakou budoucnost si přejete pro ICOM – a co byste po sobě chtěl jako podnikatel zanechat? 

Přeji si, aby ICOM transport byl neustále silnou prosperující organizací. Aby všichni zaměstnanci cítili, že jsou členy jedné velké stabilní rodiny, kde jsou sice povinnosti, ale že se na nás mohou spolehnout i při řešení v tíživých soukromých situacích. Tak, jak to ve zdravé rodině musí být.

 

   Velice děkujeme za rozhovor.