LEVIATHAN neboli O podstatě, zřízení a moci státu církevního a občanského

Již roku 1651, kdy Leviathan v Paříži vyšel, vzbudil silný ohlas. Napsal jej tehdy třiašedesátiletý anglický filosof a přírodovědec, jenž se dobrovolně odebral z vlasti do vyhnanství. Anglie byla tehdy zmítána nábožensko-politickými bouřemi, jež vedly k občanské válce a k popravě krále Karla I. A Thomas Hobbes, autor Leviathana, již ve svých dřívějších spisech se klonil k silné moci státní, kterou zprvu spatřoval v královském absolutismu. Nešlo mu však o monarchii, šlo mu o stát. Uvědomoval si, že vytoužený pokoj a mír životní, v němž by se nerušeně rozvíjela filosofie a kvetly vědy a umění, může zaručiti jen spořádané státní zřízení. Proto, ovlivněn politickým vývojem, znovu zdůraznil v Leviathanu — i symbolem této biblické obludy, smrtelného boha, jemuž se na světě žádná moc nevyrovná, míní pospolitost, obec, „civitas“ — nutnost pevného společenského řádu, ale význam monarchie tu odsunul do pozadí. Ve svých politických teoriích nezapomíná ani na jednotlivce. V prvním díle „O člověku“ velmi jemně rozebírá mocenské vztahy mezi lidmi, jež vidí v chmurném světle lidského sobectví, vyjádřeného slavnou větou „člověk člověku vlkem“. Hobbes se dovedl povznésti vysoko nad svou dobu. Svou filosofií, v níž geniálně načrtl obraz budoucího státu, klene myšlenkový most nad propastí tří století a ukazuje, jak hluboko vězí kořeny dnešních politických snah.