.png)
Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., patří k předním českým odbornicím v oblasti forenzní psychologie a pomoci obětem trestných činů. Desítky let se věnuje jak odborné činnosti, tak popularizaci témat spojených s domácím násilím, kriminalitou a viktimologií. O své dlouholeté práci, literární tvorbě i o tom, proč je „respekt k druhému člověku“ klíčovým principem v životě i profesi, hovoří v rozhovoru pro Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk.
Videopozdrav Ludmily Čírtkové našim čtenářům
Jak jste se dostala k psychologii? Proč právě psychologie a specializace na forenzní a policejní oblast byla Vaší volbou?
Jako studentku Gymnázia Jana Keplera mě zaujaly psychologické publikace, zejména ze sociální psychologie. K forenzní psychologii jsem se dostala až při studiu na Filozofické fakultě UK.
Aktivně působíte v Bílém kruhu bezpečí. Co Vás k této spolupráci přivedlo?
Na katedře trestního práva právnické fakulty, kde jsem působila jako externistka, mě v devadesátých letech oslovila jedna ze zakladatelek Bílého kruhu bezpečí. Vznikla z toho dlouhodobá spolupráce, která trvá dodnes.
Když píšete odbornou literaturu, jaký je Váš tvůrčí proces: začínáte výzkumem, strukturou knihy či konkrétním případem?
Na začátku jsou úvahy, proč by měla nová odborná publikace vůbec vzniknout. Představuji si, co chci sdělit čtenářům, zda je téma aktuální a potřebné, jak problematiku poskládat. Takže začínám strukturou.
Co Vás při tvorbě textu nejvíce baví: samotná argumentace, sběr případů nebo finální úprava pro čtenáře „z řad veřejnosti“?
Baví mě přinášet nové poznatky a ukazovat na jejich význam pro praxi. Forenzní psychologie odráží dobu, takže se mění a vyvíjí. Například dřív se zajímala hlavně o pachatele, dnes jsou v centru zájmu i oběti.
Jak vnímají čtenáři Vaše knihy – dostáváte zpětnou vazbu, která Vás překvapila nebo inspiruje pro další témata?
Ve zpětné vazbě zaznívají i příběhy či problémy čtenářů. To je inspirující. V reakci na publikace o domácím násilí se například ozvali muži, kteří zažívali násilí od svých partnerek. Přáli si, aby se domácímu násilí na mužích věnovala větší pozornost.
Z Vaší bohaté praxe: existuje případ nebo zkušenost, která Vás v psaní posunula či změnila pohled na témata, jež zpracováváte? Bez porušení důvěrnosti samozřejmě.
Již několikrát jsem měla pocit, že v agendě domácího násilí bylo vše podstatné učiněno. Pak se ale setkám s případem, který tuto iluzi rozbije, např. femicida z roku 2024. Po zavražděné zůstaly dvě děti. Musí žít s tím, že matka je mrtvá a jejich otec je vrah, který si odpykává trest. Tento čin ukázal na problematiku odcházení z domácího násilí. Obecně jde o tzv. separační (rozvodové a porozvodové) násilí. Teorie domácího násilí tvrdí, že čím více tyran kontroluje partnerku, tím více hrozí, že konec vztahu neznamená konec násilí.
Vaše publikace „Domácí násilí. Nebezpečné rodinné vztahy ve 21. století“ (u Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.) přináší v této oblasti nový pohled – co pro Vás bylo nejsilnějším osobním impulsem k jeho napsání?
Bylo to přesvědčení, že je třeba lépe rozlišovat, o jaký typ domácího násilí jde. Domácí násilí je poruchou vztahu. V knize jde hlavně o zásadu, že správná diagnóza vzorce domácího násilí je předpokladem správné intervence.
Podílela jste se na vyšetřování střelby na FF UK. Můžete říct nějaký odkaz pro společnost, co tato situace odhalila do budoucna?
Jako soudní znalkyně v případu nemohu mluvit konkrétně. A obecných komentářů již bylo přehršle. Jen dodám, že pro přímé oběti a jejich blízké se čas zastavil a i dnes běží pomalu. Odpoutat se od takového zločinu je těžké.
Jakým způsobem se Vaše role forenzní psycholožky promítá do literatury? Jak se propojují odborné poznatky s potřebou předat čtenáři srozumitelně složitá témata?
Psychologie obecně je disciplínou, kterou lze celkem snadno popularizovat. A totéž platí i o forenzní psychologii. Domnívám se, že téměř všechna její témata lze podat srozumitelnou formou. I když s vysvětlením tzv. reinscenace traumatu jsem se nedávno hodně natrápila a výsledkem si nejsem jistá.
Jak se změnil Váš pohled na profesi psycholožky a znalkyně během let – co Vás dnes překvapuje, co byste v mládí nečekala?
V důsledku změn v legislativě je před soudem nyní více případů vztahového násilí, tj. týrání, nebezpečného pronásledování nebo znásilnění současným či bývalým partnerem. V roli znalkyně mě občas zaskočí ofenzivní strategie obhajoby obžalovaného. Někteří advokáti totiž vsadí na znevěrohodnění oběti. Pak se místo chování, kterého se obžalovaný dopustil, řeší „charakter“, neboli osobnost oběti.
Kdybyste mohla doporučit jednu knihu, mimo vlastní tvorbu, která podle Vás patří mezi „must-read“ pro každého, kdo se zajímá o problematiku oběti a trestného činu – která by to byla a proč?
Doporučila bych útlou publikaci od Hany Vojtové s názvem Trauma a disociace.
Máte nějaký oblíbený literární žánr či konkrétního autora, kterého ráda čtete pro potěšení – a liší se tento výběr od Vaší práce?
Mám několik zahraničních autorů, soudních znalců z oboru, jejichž publikace ráda čtu. A jinak relaxuji u historických románů a detektivek.
Jaké jsou Vaše další literární plány s nakladatelstvím Aleš Čeněk – pracujete už na novém tématu či knize? Můžete něco prozradit?
Publikace Forenzní psychologie vyšla už před delší dobou. Přemýšlím, zda novinky v oboru vydají na novou monografii či příručku z forenzní psychologie.
Jakou jednu osobní hodnotu nebo princip byste ráda předala prostřednictvím svých knih a odborné práce širšímu čtenářstvu?
Respekt k druhému člověku.
Když se vrátíme k Vašemu volnému času: jaké aktivity Vám pomáhají „vypnout“ od náročné tématiky, kterou pokrýváte ve své práci i ve svých knihách?
Dovedu vypnout, když mám splněno. Pak si volný čas užívám. Ráda jsem s rodinou, nejlépe na chalupě. Anebo se těším na posezení s kamarádkou či přáteli.
Na závěr: co byste popřála mladým autorům či výzkumníkům, kteří by chtěli vstoupit do témat, jež se dotýkají oběti, kriminality či psychologické podpory – jaký by byl Váš klíčový tip?
Řekla bych jim, že si vybrali zajímavý a také užitečný obor. A tip na aktuální téma? Například manipulace jako tiché násilí, které se objevuje v online i offline podvodech. Podvodníci a jejich oběti stojí totiž poněkud stranou mainstreamových témat.
