.png)
Prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., nar. 1955, je profesorem teorie, filozofie a sociologie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Přednáší též na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni a na Policejní akademii ČR v Praze. Publikoval více než 170 vědeckých a odborných prací v oboru teorie práva, právní filozofie, ústavního práva a státovědy. Věnuje se zejména problematice metodologie právní vědy, právního státu, působení práva ve společnosti, otázkám ústavnosti a legislativy. V letech 2006–2014 byl děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, v letech 2014–2022 byl prorektorem Univerzity Karlovy. Od roku 2006 působí ve funkci místopředsedy Legislativní rady vlády. Vykonává rovněž advokátní praxi, v níž se zaměřuje na zastupování před Ústavním soudem a Evropským soudem pro lidská práva, jakož i na expertizní činnost.
Videopozdrav Aleše Gerlocha našim čtenářům
Jako dlouholetý pedagog na Právnické fakultě UK a dřívější děkan jste viděl proměny ve vzdělávání právníků – co považujete za nejzásadnější výzvy dnes?
Jako dřívější děkan fakulty jsem významné změny sám inicioval. Týkaly se zejména organizace a pojetí státní závěrečné zkoušky, v podobě její soukromoprávní a veřejnoprávní části a zavedení specializované státní zkoušky spolu s obhajobou diplomové práce, napojené fakultativně na specializační modul. Byla rovněž otevřena cvičná soudní síň.
Absolventi pražských práv již více než deset let mají univerzální základ s možností specializace a propojení znalostí a dovedností v profesní přípravě již v pregraduálním studiu. Nejzásadnější význam nejbližších let je samozřejmě implementace AI do studia, včetně forem hodnocení znalostí. Budou se dále měnit metody výuky, snad s velkým důrazem na schopnost kritické analýzy rozsáhlého a snadno přístupného datového souboru a na schopnost argumentace v právním myšlení. Důležité bude, zda se podaří udržet úroveň adekvátního literárního projevu a rétorické schopnosti, které se považovaly a snad i budou považovat za charakteristické pro právníky.
Jak byste popsal hlavní změny v oboru teorie práva a právní filozofie, které jste za dobu svého působení zaznamenal?
Největší změnou bylo rozdělení dřívější teorie státu a práva na dva předměty, teorii práva a státovědu začátkem 90. let. Sám jsem o něco dříve navrhoval posun v pojetí předmětu v Kelsenovském duchu na teorie práva a státu, spojení této problematiky nakonec zůstalo přes koncepci právního státu v jeho recentní podobě. Vydělil se předmět Právní filozofie, který si v letním semestru 1. ročníku volí kolem dvou set studentů. Bohužel logika, která byla koncem 80. let integrována do obligatorní výuky pro všechny studenty 1. ročníku se stala „jen“ povinně volitelným předmětem.
Vaše učebnice Teorie práva, která vyšla v našem Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, je již léta jedním z nejprodávanějších titulů – co podle vás stojí za tímto úspěchem?
Mám za to, že se mi podařilo vystihnout požadavky studentů 1. ročníku práv, pro něž především je určena: abstraktní problematiku vyložit srozumitelně s použitím konkrétních příkladů. Nepochybně je to i tím, že je napsána jedním autorem, není to směs rozdílných stylů a ne zcela harmonizovaných přístupů. Přirozeně je žádoucí, aby zvláště studenti v doktorandském studiu používali více zdrojů, byli konfrontováni s různými názory na zkoumanou problematiku. Na začátku studia považuji za žádoucí spíše položit pevné základy při samozřejmě omezených znalostech začínajících adeptů práva.
Kombinujete vědeckou práci, výuku i praktické působení v oblasti práva – co vás z toho nejvíce naplňuje a kde čerpáte inspiraci?
Ukázalo se, že se to vhodně doplňuje. Bez praktických zkušeností bych řadu teoretických poznatků chápal příliš akademicky. Naopak, ovládání metodologie interpretace a argumentace právních textů je předpokladem úspěšnosti zvláště u vysokých soudů. Silně mi však pomáhali kolegové v advokátní kanceláři s řadou věcných znalostí a právních schopností a zkušenostmi z procesních postupů.
Ve své odborné činnosti se věnujete interpretaci práva, globalizaci a právnímu státu. Která z těchto oblastí vám dnes připadá nejpalčivější pro české právo?
Celý život je svým způsobem o interpretaci textů, dějů, verbálních a nonverbálních projevů, uměleckých děl… Pro právníky je profesní působení jednoznačně spojeno se schopnosti řádně interpretovat pozitivně právní prameny v normativním a v potřebné míře i společenském kontextu. I tvorba práva je rovněž o schopnosti predikovat interpretaci toho, co bude závazně stanoveno. Interpretace je východiskem přesvědčivé argumentace a adekvátního řešení sporů o smyslu normativních textů, které tvoří její rámec. Důležité v právu je vnímání rozdílu mezi interpretací, reinterpretací a dezinterpretací.
Mnozí studenti i mladí právníci vnímají teorii práva jako „abstraktní“ disciplínu. Jak byste jim vysvětlil, proč je klíčová pro porozumění právní praxi?
Není nic praktičtějšího než dobrá teorie. To neplatí jen o obecné teorii práva, ale i o právní vědě vcelku. Získat určité praktické zkušenosti již během magisterského studia neuškodí, ale naprostá většina právníků stráví na fakultě, kde se mají získávat teoretické znalosti, 5–6 let a v praktické činnosti dalších 40–50 let. K osvojení praktických dovedností slouží prvořadě přípravné praxe u všech právních profesí. Nezapomínejme přitom vždy na to, že „šedivá je každá teorie a věčně zelený je strom života“.
Jaké metody výuky či práce se studenty vám přinášejí nejvíce radosti? Měl jste někdy „aha moment“, kdy student překvapil vás?
Každá z forem kontaktu se studenty má svoje místo. Patří sem nejen přímé formy výuky, přednášky, semináře, včetně rozpravy ve volitelných předmětech a vědeckých seminářích, modelová soudní a jiná řízení, konzultace, především při psaní akademických prací, ale i tvorba učebnic a dalších odborných textů, a nakonec i ústní zkoušení, či jiné formy hodnocení.
Jistě, většina kolegů i já má největší uspokojení z interaktivních forem výuky, ale pro vysokoškolské studium má být typická pluralita forem předávání a kritické ověřování poznatků a argumentační forma vědecké diskuse, naplňující étos akademické svobody.
Příjemně mě před dvěma lety překvapili studenti v předmětu Teorie interpretace práva tím, že nejen se zájmem řešili předložené právní kauzy, ale sami zčásti též iniciovali jejich výběr.
Když si odmyslíme akademii – co vás baví ve volném čase? Jak si nejraději odpočinete od právních témat?
Baví mě především studium novodobé historie, a zvláště geopolitika a místo české politiky v ní v minulosti i současnosti.
Jinak turistika a poznávání jiných zemí, ale i cestování po Česku a Slovensku. Snažím se číst, a naštěstí zatím nejen zákony či jejich návrhy či nálezy Ústavního soudu.
Jaká kniha či film, který neodkazuje přímo na právo, vás v poslední době zaujal a proč?
Můj otec ve věku, který nyní mám, četl již jen memoáry a já se k němu přibližuji. Říkával, když si přečtu vzpomínky různých pamětníků, tak se nakonec dozvím, jak to vlastně bylo.
Z filmů z poslední doby jsem v kině viděl zajímavý a diskutovaný snímek Sbormistr a v televizi film Romana Polanského Muž ve stínu o pozadí politické moci, připomínající starší film s Robertem Redfordem Tři dny kondora. Jinak se rád podívám na starší filmy, též s ohledem na výraznější herecké výkony v minulosti.
Mnozí právníci se vyhýbají debatám o etice či filozofii práva – proč podle vás by měly být tyto části výuky nedílnou součástí právnického vzdělání?
Mají nejen být nedílnou součástí právnického vzdělání. Etické postuláty a jejich dodržování mají hlavně být imanentní součástí výkonu každé právnické profese.
Při práci advokáta jste zastupoval klienty před Ústavním soudem – co vám tyto zkušenosti daly pro akademickou činnost a naopak?
Vzhledem k mému zaměření nejen na problematiku obecné teorie práva, právní filozofie etc., ale i na ústavní právo České republiky, jsem je plně využil v akademické činnosti, a nejen ve výuce. Věřím, že teoretické znalosti a argumentační schopnosti přispěly k vcelku úspěšnému působení a zastupování klientů nejen před Ústavním soudem.
Jak hodnotíte změny ve vysokoškolském prostředí (v ČR i v Evropě) – jaké trendy vidíte na obzoru a co byste doporučil mladším kolegům?
Evropa, a tedy i Česká republika stojí vskutku před základní výzvou, zda se podaří zabránit novému světovému konfliktu a obstojíme v mírové soutěži národů a států světa (včetně kvalitního a požadavkům doby odpovídajícího vysokoškolského vzdělání).
Považuji povolání právníka v pestré mozaice činností při všech změnách, které přicházejí a přijdou, za vděčné a věčné.
Ve své práci kladete důraz na systémové chápání práva – existuje dnes nějaký právní institut či oblast, která podle vás systémově selhává nebo je podceňována?
Bohužel působení práva v současné společnosti se vyznačuje velkou nestabilitou, hypertrofií právních pramenů, nízkou mírou předvídatelnosti rozhodnutí v jednotlivých věcech, zkrátka právní nejistotou. Nezapomeňme maximu: „Kde je právo neurčité, tam není práva.“
Kdybyste měl možnost začít kariéru znovu – co byste udělal jinak a co byste si zachoval beze změny?
Vždy jsem chtěl být učitelem, a to se mi bohatě vyplnilo a stále naplňuje. Být v kontaktu se stále znovu přicházejícími adepty zajímavé a užitečné činnosti, jakou je povolání právníka, bych neměnil ani v hypotetické „budoucí kariéře“.
A nakonec: pokud byste si měl vybrat jeden „právní“ a jeden „ne-právní“ cíl, kterého byste chtěl dosáhnout během následujících pěti let – co by to bylo?
Do pěti let bych měl ještě napsat a vydat poslední odbornou knihu kombinující právněteoretické, právněfilozofické a ústavněprávní znalosti a zkušenosti. Udržet si současné solidní zdraví, za něž vděčím lékařům a všem zdravotníkům Institutu klinické a experimentální medicíny.
Nikoliv cílem, ale přáním je dožití se zlaté svatby v roce 2029 s mojí skvělou manželkou.
