Cestovní náhrady podle zákoníku práce s komentářem a příklady od 1. 1. 2017

Základní filozofie, ze které vychází část sedmá zákoníku práce, je zaměřena především na úhradu zaměstnancem vynaložených výdajů spojených s výkonem práce pro zaměstnavatele, tj. těch, které zaměstnanci vznikly mimo místo výkonu práce nebo mimo pravidelné pracoviště. Poskytování cestovních náhrad v souladu se zákonem V publikaci je na jednotlivých příkladech formou dotazů a odpovědí demonstrován zákonný postup pro zaměstnavatele při poskytování cestovních náhrad tak, aby nedocházelo k nesprávnému účtování a byly poskytovány všechny cestovní náhrady, které určuje zákon, a současně aby nedocházelo k jeho porušování. Oblast poskytování cestovních náhrad je totiž velmi sledovanou oblastí kontrolních orgánů a z tohoto důvodu je nezbytné seznámit se se zákonnou úpravou tak, aby byly cestovní náhrady poskytovány bezchybně. Související problematika i něco „navíc“ Rovněž pomocí praktických příkladů se čtenář dozví, jaké jsou daňově uznatelné výdaje a z čeho je nezbytné odvést daň a platby pojistného, apod. Pozornost je věnována i různým výkladům, které nejsou v souladu se zákoníkem práce, a uživatelům je doporučen správný postup při řešení sledované problematiky. Předmětem řešení jsou také možnosti pro poskytování cestovních náhrad i v jiných právních vztazích, pokud bylo jejich poskytování sjednáno s odkazem na zákoník práce, nebo v případě, že tak stanoví zvláštní právní předpis. Obsahuje aktuální znění příslušné legislativy Součástí publikace jsou také nové prováděcí předpisy platné pro rok 2017, včetně úplného znění části sedmé zákoníku práce a na ni navazujících paragrafů.