Sto let (chatrné) samostatnosti

28. říjen 1918 byl významným předělem, ale záhy i novým problémem českých a slovenských dějin. Kniha Milana Macáka Sto let chatrné samostatnosti ukazuje, že v dějinách neexistuje žádná přímočarost a vítězství dneška v sobě může skrývat zítřejší porážku. Spojenci dneška se zítra mohou stát nepřáteli. Také 28. říjen neznamenal jen radost nad vznikem Československé republiky jako samostatného státu dvou národů, ale přinesl i řadu palčivých otázek, na něž měla přinést odpověď až budoucnost. Stane se nový stát skutečným domovem Čechů a Slováků? Nebylo chybou vzdát se výhod života v obrovské mnohonárodní habsburské říši? Přizpůsobí se novým poměrům velmi početná německá menšina? Hlavní neznámou však bylo, zda jsme schopni v případě ohrožení uhájit svou samostatnost. A máme ji hájit sami, nebo máme být součástí nějaké větší aliance států? Demokratická republika znamenala v mnohém krok do neznáma, protože její existenci ovlivňovaly síly, s nimiž jsme dosud neměli téměř žádnou historickou zkušenost. O výsledcích války se rozhodovalo nejen na bojištích a v pracovnách významných státníků, ale také ve světě vysokých financí, nebo v zednářských lóžích, které uplatňovaly svůj vliv zejména na politiky dohodových mocností. T. G. Masaryk se dokázal v složitostech doby orientovat zdánlivě bravurně, ale byl to přece jen muž v českém prostředí ojedinělý a ne vždy přijímaný s nadšením. Nebyl už také příliš starý na nové výzvy? Velká válka byla totiž také prvním významným krokem k novodobé globalizaci, která však, jak ukázala velká hospodářská krize, přinášela vedle některých výhod i obrovské a mnohdy až neřešitelné hospodářské a sociální problémy. Nová válka byla na obzoru. Na jejím konci se sice znovu objevila československá státnost, ale ta dnes už také neexistuje. Dosáhli jsme tedy před sto lety skutečného vítězství, nebo se stále jen potácíme v bludném kruhu? I na tyto otázky hledá odpověď nová kniha Milana Macáka.