Záměstí

Patnáct roků rozepsaná báseň., Nechávám ji tak,, abych za ní mohl jezdit… To, co kdysi nedávalo spát autorovi, je nyní štěstím čtenáře. Máme zde příslovečný objev, originální a civilně laděný debut, zralé dílo někoho, kdo uměl čekat a obešel se i bez obligátního publikování v literárním tisku.