V současné době je ve vyspělých zemích zdravotnictví významným sektorem ekonomiky a fungující zdravotnický systém je zásadním faktorem kvality života obyvatel. Medicína je především vědecká disciplína založená na důkazech, ač stále vyžaduje talent, intuici a umění empaticky rozpoznat situaci pacienta a umět se rozhodnout v prostředí omezených informací a zdrojů. Z fiskálního hlediska je zdravotnictví druhým největším sociálním systémem, hned po penzích.
Ve druhé polovině 20. století se v ekonomické literatuře objevilo pojetí výdajů na zdraví jako investic do lidského kapitálu a začaly se objevovat i poznatky o vlivu zdravotnictví na ekonomický růst. Současně ve většině vyspělých zemí docházelo ke zvyšování výdajů na zdravotnictví a konstrukci pokročilých schémat financování na solidárním i ekvivalentním základě. Vzniklo tak několik odlišných modelů financování a poskytování zdravotní péče založených na svébytných principech, jež jsou vděčným tématem k odborným i laickým diskusím.