RACIONALITA PRÁVA aneb putování Platónovou úsečkou

Starý svět zrozený v průběhu 18., 19. a první poloviny 20. století se počínaje 60. lety 20. století hroutí. Otřesenou víru v racionalitu posilují historická traumata, fragmentace, externality technologií, otřesenou víru v hodnoty nástup nových ideologií. Historické zklamání světem racionality přináší skepsi, program diskontinuity a negace, vnímání světa v podobě absurdity postrádající smysl a význam. Právní myšlení, včetně jeho racionality, je kontextuální. Dějinné proměny v něm mají za následek trend umenšení váhy teoretických abstraktních koncepcí, posun k empirické reakci na podněty, k empirickému, bezprostředně na praxi orientovanému myšlení. V konfliktu paradigmat jsme nuceni volit. Činíme tak buď vědomě, nebo, a to častěji, nevědomě, konformně, automaticky se pohybujíce v mantinelech nového mainstreamu. Smutný obraz přitom skýtá špalír dvořanů provolávajících slávu iracionalitě, tomuto králi postfaktického světa, špalír, v němž neuslyšíme výkřik dítěte z Andersenovy pohádky, že král je nahý, že nahý je celý.