Kapitoly k počátkům řezbárské tradice ve střední Evropě

Kniha jako první monograficky zpracovává volné sochařství 13. století v Čechách a na Moravě, téma, kterému dosud umělecko-historická medievistika nevěnovala žádoucí pozornost. Jde o století, které ve Francii znamenalo vrcholné období sochařské výzdoby katedrál a zlatý věk vytříbeného dvorského umění krále Ludvíka svatého. Vzor této vysoké kultury působil v mnoha evropských regionech, české země nevyjímaje. Zdejší památkový fond je však tak chudý, že snaha sestavit souvislejší obraz pouze z něj je předem odsouzena k nezdaru. Naděje svítá pouze při pohledu z perspektivy přesahující moderní státní hranice. Práce proto vychází ze zmapování sochařství 13. století v dnešním Bavorsku, Sasku, Rakousku, Maďarsku, Polsku a na slovensku. Jednotlivé kapitoly se vyprofilovaly ze srovnávacího studia různých aspektů české a středoevropské tvorby - sledují styl, ikonografii, typologii a funkci sochařských děl, modely vztahů uměleckého centra a periferie, typy objednavatelů, typy sochařských dílen ad. Těmito postupy kniha nejen doplňuje fragmentární představu o umění v českých zemích za vlády posledních Přemyslovců, ale také přispívá k poznání dějin sochařství 13. století ve zmíněných zemích.