Nejvýznamnější představitel české germanistiky v období před druhou
světovou válkou Otokar Fischer (1883-1938) se rovněž podstatně zapsal
do dějin literárněvědné bohemistiky a oboru propojujícího zájmy obou
filologií, germanobohemistiky, výraznou pozornost věnoval otázkám
teatrologickým. Během pětatřicetileté odborné kariéry zveřejnil bezmála
tři tisíce příspěvků ve vědeckých publikacích, sbornících, časopisech i v
denním tisku, psaných kromě češtiny též v němčině a francouzštině. Pro
přítomný výbor jich editor vybral 165 a seřadil je do sedmi oddílů ve
dvou svazcích. Sv. 2: Práce germanistické přinášejí kromě goethovských,
nietzschovských, wedekindovských či krausovských pojednání též jednu
z prvních Fischerových studií, o H. W. Gerstenbergovi jako literárním
kritikovi a recenzentovi Hamburgische Neue Zeitung; studie a stati o
ostatních literaturách, práce komparativní a články o překladech se v
sedmatřiceti textech věnují např. dílům Marlowovým, Shakespearovým,
Nietzschovým, Strindbergovým nebo vztahům mezi literární látkou
anglickou a francouzskou, německou a anglickou, českou a německou
apod. Studie k otázkám formy pojednávají o specifice volného verše,
charakteru českého rýmu a přízvuku nebo o podobě Kollárova sonetu či
Březinova rýmu. Do následujícího oddílu, Literární publicistika, jsou
vybrány osobněji laděné články či vzpomínky, stati, které se zabývají
spisovatelskými biografiemi či situací v Německu po nacistickém
převratu.