Klapy klap

Unavený škrtič, prolhaní kolotočáři a estébák v ředitelně. Klukovské příběhy z českého normalizačního sídliště střídají prázdninové motýlí pastvy u dědečka, který nemluví pokaždé pravdu: o indiánech ani o Rusech. Ale jak to mohl Klapy klap tehdy vědět?Vzpomínkový román o 23 obrazech a dvou tuctech barevných ilustrací Dominika Drábka provází čtenáře nejistotou dospívání, při kterém se ve zdánlivě šedivé zóně hrdina jen těsně vyhne disidentům, sovětské raketě a prvnímu sexu. A než se občansky zorientuje, odvedou ho k chemickému vojsku, kde jsou zakázané i kazetové magnetofony: Hranice mezi dobrem a zlem vede každým lidským srdcem, jak si za svým ostnatým drátem všimnul už Alexandr Solženicyn. Ani u nás ovšem nekličkuje mezi fankluby a nerozlišuje mezi výložkami nebo politickými stranami. Dobro a zlo prostě nemají trvalou adresu, zaznamenává si Klapy klap do deníku retronauta.Když už si po čtyřítce myslel, že včerejšek je to jediné, co mu zítra zbude, dostal ještě jednu šanci.